O rozhodčím řízení

• Rozhodčí řízení (též arbitráž) patří mezi tzv. alternativní řešení sporů (též „ADR“). Při této metodě řešení sporu si strany sporu namísto soudnictví zvolí některý ze státem uznávaných způsobů urovnání sporu. Mezi ADR patří kromě rozhodčího řízení také např. negociace, mediace. Pro všechny tyto způsoby řešení sporu je jejich společným základním znakem jejich dobrovolnost – na stranách sporu není jen to zda a popřípadě jaký způsob urovnání sporu zvolí, ale do značné míry rozhodují i o celkovém průběhu a výsledku takovéhoto řešení sporu. Jednotlivé typy ADR se od sebe navzájem odlišují stupněm formálnosti. V případě rozhodčího řízení dále zejména faktem, že na rozdíl od ostatních ADR, je výsledek rozhodčího řízení – rozhodčí nález – konečným a závazným vyřešením daného sporu. Rozhodčí nález je vykonatelný bez ohledu na to, zda se mu strana sporu dobrovolně podřídí či nikoli – tedy rozhodčí nález má stejné účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí a je tudíž soudně či exekučně vykonatelným. Rozhodčí nález je konečným a pro strany závazným rozhodnutím sporu, které doručením nabývá účinků pravomocného soudního rozhodnutí. V případě, že není plněn dobrovolně, má vítězná strana možnost vynutit si splnění rozhodčího nálezu i proti vůli druhé strany tzv. výkonem rozhodnutí ¹Důležité je v této souvislosti rozlišovat české rozhodčí nálezy (nálezy vydané na území České republiky bez ohledu na právo jímž se arbitráž při rozhodování sporu řídila) a zahraniční rozhodčí nálezy. U zahraničních rozhodčích nálezů můžeme říci, že jejich výkon (a stejně tak výkon českých rozhodčích nálezů v zahraničí) je daleko snazší, než výkon cizích soudních rozhodnutí.
  
  Při výkonu českého rozhodčího nálezu se postupuje dle části VI. OSŘ (zákon o rozhodčím řízení úpravu výkonu rozhodčího nálezu neupravuje) či lze výkonem pověřit soudní exekutory dle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů..
• Základním pramenem upravujícím rozhodčí řízení v České republice je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů – „Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů.“
• Základním předpokladem rozhodčího řízení je platně uzavřená rozhodčí smlouva. Smluvní strany se mohou již při uzavírání smlouvy dohodnout, že případné spory mezi nimi budou vyňaty z pravomoci obecných soudů a budou řešeny rozhodčím řízením. Pokud je takové ujednání součástí smlouvy, označuje se jako rozhodčí doložka. Strany mohou své rozhodnutí svěřit spor rozhodci učinit až po vzniku sporu a uzavřít samostatnou smlouvu o rozhodci. V obou případech půjde o platnou rozhodčí smlouvu jen tehdy, bude-li uzavřena písemně.
• Pokud přesto výše uvedený spor jedna ze stran předloží obecnému soudu a druhá strana existenci platné rozhodčí smlouvy namítne (nejpozději současně s prvním úkonem v řízení), soud je povinen řízení zastavit.
• S účinností od 1. 12. 2016 již nelze platně uzavřít rozhodčí doložku ve smlouvě se spotřebitelem. Spory vycházející ze smluv obsahujících rozhodčí doložku, uzavřených do této doby, budou ovšem rozhodcem projednány na základě účinných předpisů chránících práva spotřebitele.